Konžská republika
Často označovaná jako Kongo-Brazzaville, leží ve střední Africe. Hlavním městem je Brazzaville. Rozloha státu je 342 tisíc km² a má 5 mil. obyvatel. V čele stojí prezident.
Kongo se rozprostírá kolem rovníku, na západním břehu řeky Kongo, od pobřeží Atlantického oceánu až do středu afrického kontinentu. Delta řeky Kongo sloužila několik století jako důležitý dopravní uzel zámořského obchodu. Na konci 19. století vypuklo období evropské kolonizace. Oblast severně od Konga se dostala pod svrchovanost Francie. Zemi posléze sužovalo mnoho převratů marxistických diktátorů i občanská válka (1997–1999). Nezávislost na Francii získala v srpnu 1960.
Kongo je jedním z nejchudších států světa a je silně zadlužené. Na jeho území se těží hlavně ropa, draselné soli a olovo. V zemědělství převládá pěstování kakaa, kukuřice, batátů a cukrové třtiny. Úředním jazykem je francouzština, hlavními místními jazyky jsou monokutuba a lingala.
Pozor – neplést se sousední Demokratickou republikou Kongo, dříve známou pod názvem Zair (1971–1997). Ta svou rozlohou (2,3 mil. km²) i počtem obyvatel (82 mil.) patří k největším zemím v Africe. Hlavním městem je Kinshasa.
DR Kongo je velmi bohatá na nerostné bohatství – jsou zde největší světové zásoby kobaltu (nutný pro výrobu elektroniky) i významné zásoby diamantů, zlata a mědi. Přesto se tato země potýká s obrovskými ekonomickými problémy, které jsou způsobené Mobutovým režimem i nedávnými konžskými válkami. Paradoxně se tak řadí mezi nejchudší země světa.
„Slyšela jsem, že v DR je i mnohem víc nebezpečno, ochránce zvířat tam údajně střílí z vrtulníku, prý se tam s tím vůbec nepářou… Už se mě i ptali, jestli nevycvičíme psa právě pro DR Kongo, protože tam pochopitelně řeší podobné problémy s ochranou ohrožených druhů zvířat. Zatím jsem to odmítla, nehodlám tam psa (ani sebe) poslat na jistou smrt (smrt Camy při nehodě byla důsledkem tragické události, to se může stát kdekoliv na světě!). Zcela to nevylučuji, ale musela bych nejdřív vidět na vlastní oči, jak to tam funguje. Až pak se rozhodnu. Stejně, jako jsem to před pěti lety udělala s „naším“ Kongem – letěla jsem tam, obhlédla situaci, a až pak tam poslala vlastního psa,“ říká Hanka Böhme.
Národní park Odzala-Kokoua
Je to největší a také nejstarší národní park v Africe. Založen byl v r. 1935 a v r. 1977 obdržel status „Biosphere Reserve“. Rozkládá se na 13,5 tis. km2 a tvoří ho nedotčený deštný prales. Roste v něm 4400 druhů rostlin, je tam víc než 100 slaných mýtin (tzv. bais), žije v něm mnoho zvířat (hlavně pralesních slonů a západních goril nížinných) a přes 400 druhů ptáků. I když jsou zvířata ještě plachá, můžete tam vidět pralesní slony, buvoly, sitatungy (antilopa bahenní), krásné motýly…
V NP Odzala žije asi pětina z celkového počtu 100 tisíc kusů goril nížinných. Dají se tzv. stopovat, a to ve skupině max. 4 osob + průvodci, s gorilami se ale smí zůstat max. 60 minut. Minimální věk pro stopování goril je 15 let a nesmíte za nimi jít, jste-li nachlazeni. Každý návštěvník musí mít na obličeji roušku (to platí už řadu let).
Strašné číslo: 40 tisíc zabitých slonů ročně!
V celé Africe ročně pytláci zabijí na 40 tisíc slonů! Důvodem je samozřejmě vysoce ceněná slonovina. „Pytlák sice dostane od překupníka za kilo slonoviny jen 80 až 100 dolarů (tj. asi 2 tisíce Kč), ale na cílovém černém trhu v Asii se slonovina prodává až za 2,5 tisíce dolarů za kilo (tj. asi 50 tisíc Kč)!“ sdělila před časem v České televizi mluvčí České inspekce životního prostředí Simona Cigánková.
Slon africký je od roku 1989 zařazen na seznam mezinárodní úmluvy CITES chránící ohrožené druhy. Konžská vláda se sice snaží situaci řešit, ale státní moc nedokáže mít situaci v celé zemi pod kontrolou. Proto s řešením tohoto obrovského problému pomáhají různé organizace.
A jak fungují na místě speciální detekční psi? Vysvětluje Hanka:
„Je to různé, na hranici Brazzaville, hlavního města, se zastavují auta a psi vše prohledají. Jakmile něco označí, přivoláme k tomu majitele, před nímž se zavazadlo otevře a pokud tam je ukrytý ohrožený druh, tak jede majitel k výslechu. Také hodně jezdíme do národních parků spolu s četníky (gendarmarie), kteří mají zbraně a mohou zatýkat. Do parků jezdíme i s celníky.“
Jak se žije psům v Kongu
Detekční psi tam žijí v přísně hlídaném objektu s výběhem. Pořád u nich někdo je, protože dělají nesmírně důležitou práci. Uvědomte si, že jakmile pes označí cennou trofej, přeruší tím pašerácký řetěz, a dost lidí tím přijde o peníze, o velké peníze! Z jejich práce se radujeme my, ochránci zvířat, ale rozhodně ne pašeráci, překupníci ad., kteří na utrpení chráněných zvířat nechutně vydělávají. Těm všem leží pochopitelně naši detekční psi nesmírně v žaludku, a proto je musíme chránit jak oko v hlavě! Pořád je tedy někdo hlídá, ani na vteřinu nejsou v objektu sami, ve dne v noci.
Psi v zápřahu, kterém jsou při této práci v Kongu vystaveni, samozřejmě potřebují kvalitní krmení, což je samozřejmě další kámen úrazu, jelikož pytel solidních granulí se tam pohybuje v přepočtu kolem tří tisíc korun… Ale naštěstí jsme několik let měli sponzora – významnou světovou firmu, která nás v tomto podpořila.
Naši psi pracují každý den, to prostě musí. Ne že by denně jezdili k nějakým zásahům, ale musí pořád cvičit, nesmí na to kašlat. Musí trénovat každý den, jakmile nepracují, hned to poznám! Takže chodí cvičit třeba na vrakoviště nebo do lesů kolem objektu psince, prostoru je tam dost a dost. Maliňák nemůže zůstat nevyužitý, potřebuje být pořád něčím zaměstnaný.